Můj epitaf: Václav Kovalčík
Nechci být v literárním nebi. Nechci být v literárním pekle. Chci být stále v Lesoparku, v zemi líbezné, půvabné a zaslíbené. Usiluji o návrat svých snů, které byly kdysi realitou. Lesopark byl mou inspirací, a tak dodnes zůstává mou vzpomínkou, pamětí a legendou. Vyhnání z ráje přišlo náhle a nečekaně. Jsem v exilu a platím kruté daně. Přesto žiji myšlenkou svou, myšlenkou věčnou. Poetický Lesopark vzpomíná tvorbou, vzpomíná láskou a fantazií. Vzpomíná tradicí i experimentem na skvělá období věčného života. V jiném časoprostoru se táhne čas. V jiném časoprostoru žijeme, vždyť svátky máme na scéně – zejména ty vánoční – dokonce v exilu, v exilu, v exilu...
