Můj basketbalový sen
Se svou kamarádkou jedu navštívit jednu věhlasnou osobnost, co se týče zahradnictví. Nastupujeme do autobusu, ihned označujeme své dvacetiminutové jízdenky. Cesta probíhá v pohodě, dokud nezjistíme, že jsme své minuty dávno vyčerpali. Začínáme být zoufalí, neboť nám hrozí vysoká pokuta za jízdu načerno.
Naštěstí jsme dojeli do správné obce. Hledáme zde slavného zahradníka, ale dlouho jej nemůžeme najít. V obci se koná slavnostní pouť. A tak se ptám jednoho prodejce na zmíněnou osobnost, jež tady ještě žije. Zjišťuji, že máme jít do kopce až k zámku. Tam je obrovský park – tak akorát pro naši akademickou činnost. Oba jsme si oddechli, vždyť tohle hledání máme za sebou, jenže před námi je zákeřná seminární práce. Kdoví jestli ji zvládneme.
Zničehonic se přesouvám do tělocvičny, kde probíhá mistrovství v basketbalu. Hráči mě zvou, abych se zapojil a hrál za jejich tým. Nabídka se zdá být lákavá, a proto do ní s nadšením jdu. Dribluji s míčem – ten mi stále uniká. Snažím se dát koš, ale neúspěšně, až mě hra přestává bavit. Zdánlivě mizím z onoho mistrovství. Prostě nemám štěstí na body.
Václav Kovalčík