Můj japonský sen
Měl jsem z počátku obrovskou radost, že jsem se dostal na univerzitu (obor japonský jazyk). Po uplynulých letních prázdninách mi sklesla nálada, neboť je za dveřmi příliš náročné studium, které jistě povzbudí, anebo potrápí mozkové buňky.
První hodina je obdobím temna, vždyť je venku zataženo a prší. Naše skupina se ocitá v temné třídě, která je však osvětlena japonským sluncem. Mám z toho opravdu smíšené pocity. Rád bych odsud vypadl a změnil studijní obor, marně!
Též panuje dilema, zda si mám k japonštině přidat alespoň čínský jazyk, abych byl v budoucnu zaměstnatelný. Pokud bych tohle vystudoval, tak bych byl opravdovým kádrem. A tak pomalu proplouvám dlouhými a nekonečnými hodinami japonského jazyka. Jednou mám chuť odejít, podruhé chci zůstat, abych pochopil probíranou látku. A proto vstříc do země vycházejícího slunce.
Václav Kovalčík