Můj sen o Armagedonu
Ve svém „bývalém“ bydlišti slyším volání o pomoc, jež vychází z temných sklepů. Jdu se tam podívat, co se ve skutečnosti děje. Zjišťuji, že se sklepy něčím divným plní a vycpávají. A tak jsem nucen ustoupit. O všem informuji své rodiče. Dokonce dochází k vycpávání místní základní umělecké školy. Později se ve zprávách objevuje, že jsou lidé zaživa požíráni nebezpečným expanzivním svinstvem.
Náhle přicházím o svého otce a staršího bratra, kteří chtěli detailně prozkoumat sklepní prostory, ale neúspěšně – to svinstvo je do morku kosti sežralo! Se zbytkem rodiny opouštím nakaženou Ostravu. Jedeme autem do Beskyd. Noc je krutá a mrazivá.
V jednom městečku navštívíme hospůdku, abychom se občerstvili – právě vysílají zprávy o nebezpečném Armagedonu. Jakmile ještě fungující média upozornila na tenhle problém, tak se nebezpečí začíná řítit rovnou k hospůdce. Ještě, že jsou k dispozici toalety. Prcháme oknem k našemu autu. Ihned startuji motor a ujíždíme do Beskyd, abychom získali azyl u tety. I když nemám řidičák – tak se vzdalujeme střídavým tempem od epicentra nákazy. Úspěšně jsme dorazili k tetě, která nás přivítala. Nevím, jaký bude osud celého lidstva – zrovna jsem se probudil.
Václav Kovalčík